Rudolf Tomaštík: Legionář, horák, hraničář, odbojář

Publikace Rudolf Tomaštík: Legionář, horák, hraničář, odbojář seznamuje čtenáře s deníkem podplukovníka v. v. Rudolfa Tomaštíka. Původní text, doplněný o vysvětlující a upřesňující poznámky editorů, je doprovázen více než 200 dobovými fotografiemi, dokumenty a ilustracemi. Rudolf Tomaštík byl po vypuknutí Světové války mobilizován jako desátník R-U branné moci. Odjel na ruskou frontu, kde ještě v roce 1914 padl do zajetí. Po třech letech v ruského zajetí vstoupil v listopadu 1917 do čs. legií a stal se příslušníkem 8. střeleckého pluku „Slezského“. Deník nás provází boji s bolševickou armádou v letech 1918–1920 a přibližuje legendární sibiřskou anabázi čs. legionářů. Na konci roku 1919 byl jmenován do důstojnické hodnosti a přemístěn ke 2. střeleckému pluku „Jiřího z Poděbrad“. V roce 1920 se vrátil do vlasti a rozhodl se pokračovat ve službě jako aktivní důstojník. Dvacátá léta a první polovina třicátých let byla pro Rudolfa Tomaštíka ve znamení služby u horských útvarů čs. branné moci. Až do roku 1934 byl příslušníkem Horského praporu 5 a později Horského pěšího pluku 2 v Ružomberoku. Další léta vojenské služby pak strávil v Benešově u Pěšího pluku 48 „Jugoslavie“. S tímto plukem se také v roce 1936 přemístil do Jaroměře v severovýchodních Čechách. Na podzim 1938, v době vrcholící mezinárodní krize, byl ustanoven velitelem III. praporu Hraničářského pluku 17, tedy praporu, který byl určen ke střežení a obraně opevnění na Trutnovsku. Po krátké epizodě u hraničářů se vrátil k Pěšímu pluku 48 „Jugoslavie“, kde ho zastihla okupace zbytku Česko-Slovenska a rozpuštění čs. branné moci v červenci 1939. Poté pracoval jako úřední síla, aby byl v roce 1941, coby legionář penzionován. Aktivně se zapojil do odbojové činnosti proti okupantům. Jeho činnost vyvrcholila během květnového povstání v roce 1945. Poté se vrátil do služby v obnovené čs. branné moci, ve které sloužil do roku 1949, kdy byl přeložen do výslužby.